Esa v rukávu a zhnusení.

Každá žena má v rukávu schované trumfy.

Většinou nejde o trumfy, které jsou schované v kalhotách a využijete je ke kariérnímu postupu, ale docela obyčejné trumfy, které žena potřebuje aby svoje emocionální těžiště vrátila do původního stavu.

Jako vždy jsem se přesvědčila, že některé problémy nejdou vyřešit. Naštěstí můžeme neřešitelné problémy alespoň na různou dobu odblokovat.
Spousta práce, spousty knih a psaní, spousta sexu ve městě prokládaného stovkami dílů seriálu přátelé,.. to a ještě dobré víno jsou jediné trumfy jaké momentálně mám a zatím se v jejich přítomnosti cítím dobře.
Starosti mi dělá pouze reálný život. Pokaždé, když na něj pomyslím, musím něco sníst. Je zvláštní jak dokážou být mladí lidé osamělí.
Ačkoli samota a zatrpklost je to jediné po čem mé patnáctileté já vždycky snilo, těď už nejsem osamělá z přesvědčení. Jsem osamělá protože bych každýho na počkání nejradši zarvala do jeho vlastní prdele.

Ať už se mnou mluví kdokoliv, do pěti vteřin jsem doživotně zhnusená. Nikdo mi nikdy neřekl, že pokud se narodím s vagínou, budu brána jako něco lehce postiženého co se živí akorát blbejma kydama a trapnejma komplimentama. A taky že umřu sama, pokud jsem si životního partnera a inteligentní přátele nenašla už ve školce.
V dnešní době je životu nebezpečné ztratit člověka, který je vám blízký a rozumí vám. Globalizace se sice postarala o srůstání a zmenšení světa a informační technologie jsou na kvalitativně čím dál vyšší úrovni...ale lidé zplesnivěli, zhloupnuli a semknuli se do malých společenství, která jsou téměř neproniknutelná.

Ne že bych tam proniknout chtěla. Ale víte co.
Kdyby bylo tak jednoduché najít alespoň jednoho člověka, kterýmu nemám chuť vymlátit zuby po první srozumitelné větě, asi bych neseděla doma, ve tmě, nelila do sebe jedno ledový kafe za druhým a rozhodně bych tohle všechno někomu už dávno povykládala, místo abych to vypisovala sem.
Fakt den na hovno.
Jiný dny už ani neznám. Pa