Nula dní bez sarkasmu

Dneska jsem si všimla, že moje vlasy už jsou tak dlouhé, že zase vytvářejí tu nepříjemnou a nechtěnou roztomiloučkou vlnku v předu a tudíž si mě opojení lidé a lidé zezadu přestávají plést s mužem.
Je mi z toho smutno.
Jsem na svoji mužnost hrdá.

Pár hodin zpátky jsem měla velice důležitý rozhovor. Co my dva vlastně máme společného. A nebyl to cizí člověk. Občas se na to mujsíte zeptat i těch nejbližších.
Nesnáším když o sobě třeba nejlepší kamarádi prohlašují "No jsme úplně stejně šílení/prdlí/whatever stejně to všechno zní fantasticky debilně". Ne nejste stejně prdlí. Akorát je vám čtrnáct a nenávidím vás.

Né to jsme zase odbočili. Každopádně odpovědí mi bylo, že ani jeden z nás nemá žádný zájmy  a v tom jsme právě tak stejní. To je to co máme společné.
Žádná jízda na kole, žádná láska k akvarijním rybičkám a dokumentům o přírodě. Ani jeden z nás nemá něco co by se dalo nazvat životním koníčkem.

Věděla jsem že je to pravda, ale stejně jsem se nad tím potřebovala ještě zamyslet.

Číst umí každej, a nejspíš nečtu v každé volné  chvíli ale dělám i spoustu jiných věcí, vaření mám ráda jenom pokud mám hlad a nebo chuť, psaní mám ráda a občas mi jde, ale rozhodně se mu nevěnuju závodně...Pokud opravdu nějaký koníček mám tak je to mluvit jak mi zobák narost. Ale to je spíš talent. Ne koníček.

Možná se mi příčí už ta představa. Věty jako"Obětoval tomu všechno" "Dává do toho celé srdce"...je opravdu tak špatné dávat srdce do celého života a obětovat se sama pro sebe a ne pro kopání do míče a nebo okopávání záhonku?

Ať to je a bylo jak chce, já koníček nejspíš opravdu nepotřebuji. Stačí mi moje malé záliby...Svačinky v jedenáct a odchod na kutě ve tři, půlnoční káva a ranní vzduch. Obracení stránek a nové informace, rozkošné plánovací diáře plné ušmudlaných papírů a záložek, vysoké boty a ženy co nenosí podprsenku. To jsou mé malé radosti.

Je mi líto, že jedné radosti jsem se musela vzdát. Jde to ztěžka a ten popelník mi tady chybí. Jednu výhodu to ale má, ruce mi voní krémem a né kouřem. Stejně mi to ale chybí. Jenom ať mi doprdele nikdo nevykládá, že si mám vzít žvejkačku. Žvejkačka vživotě nikomu nepomohla. Akorát mě to vytáčí.

Pac a pusu.