Jak jsem se dozvěděla, že mám kopii.

Největší nevýhodou salátu je zcela jistě to, že nechutná jako čokoláda.

Nemám ráda když se někdo zbytečně povyšuje, ať už nade mě nebo nad kohokoli, ale trendem dnešní doby se stává úplně nová úroveň povyšování.
"Nestěžuj si! Mám mnohem víc starostí než ty, nemáš si na co stěžovat."
"Promiň ale narozdíl od tebe, já mám povinnosti."
"Já toho dělám daleko víc."
Kdy přesně se stala zaměstnanost a obtěžkanost povinnostmi měřítkem toho, jak je člověk hodnotný.
Měřítkem toho, co si může dovolit a co ne a obvzláště pak, kde přesně leží ta pomyslná hranice mezi těmi, kteří si stěžovat můžou a těmi, kteří na to nemají právo?

To je ovšem jen jedna z věcí, které mě dnes dokázaly jaksepatří nasrat.

Tou druhou je nazvání někoho přesnou kopií někoho druhého.
"Potkal jsem jednu holku a ta je úplně stejná jako ty." (scénická pozn.: né vizáží)
Tahle věta by se nejspíš měla připsat někam k nejtěžším hříchům a nebo řečníkovi zajistit reinkarnaci v jepici.
Jistěže existují určitá schémata, která se dají nasadit na určité pohlaví, určitou věkovou skupinu nebo jistou kategorii lidí, ale jak moc může člověk akceptovat že je kopií někoho jiného.
Myslím, že není v lidské moci tak širokou a dalekosáhlou urážku vůbec zpracovat. Až na některé nešťastníky, totiž všichni stavíme svoji existenci a svůj život na pýše, na víře v naši osobnost a jedinečnosti našeho individua. V ten moment to vaší osobou zkrátka pořádně zalomcuje.
Myslí to vážně?
Jak to může říct?
"Né to prostě nechápeš fakt úplně stejná, si vzpomeň na sebe v šestnácti." (Ve zkratce "Notak, si vzpomeň jakás byla píča")
Berou mě v tu chvíli všichni čerti? Ne. Pořádně mě to sere, jelikož jak je jistě každému známo nejlepší obrana je útok a nejlepší uklidnění sebe sama je zdravé nasrání. Člověk se nerad smiřuje s tím, že odteď jsou všechny náctileté píče vámi v šestnácti, to někoho skoro i raní.

Stejně těžko by se nejspíš zpracovával i fakt, že jste přesnou kopií Angeliny Jolie, i to totiž dostatečně naruší povědomí o vaší unikátnosti, ale být předlohou pro každou pubescentní svini, to je celkem hustý.

To už ale začíná být trochu osobní. Celý tenhle problém nám totiž leží v žaludku trochu hlouběji. Předně asi opravdu záleží ke komu jsme přirovnávání a na počest jaké příležitosti.
Srovnávání třeba co se týče odpalu při baseballu, není tak úplně srovnatelné se srovnáváním co se týče osobnosti. Tam jde o něco jinýho. O něco co toužíme aby jiní vyzdvihovali a obdivovali, né aby na to nasadili nálepku "autentická kopie".

A to by bylo milí a sladcí, k věcem, které mě dokázaly nasrat během jednoho dne, asitak všechno..