O tom, jak někteří muži nesnášejí plesy.

Světla ramp a dlouhé róby bez pochyby patří k plesové sezóně. Kdo může, nasadí oblek a předstírá že umí tančit. Řeznice a inženýři distingovaně srkají dvě decky vína za padesát korun a dámy v předražených šatech objednaných z aukra, hodnotí třpytivost miniaturních kabelek svých společnic.

Neříkám, že se to musí nějak prožívat a brát vážně. Každý známe a máme rádi toho člověka, který tančí polku na valčík, ale co dělat, když někdo takovéhle samozřejmé události pokládá za nechutný přežitek? Za odpornou šaškárnu, kterou je nutno přetrpět, abyste po něm dalších deset let neházela talíře?

Ono je to tak.

Nikdo netvrdí, že to není šaškárna. Málokterá žena obleče večerní róbu víc než jednou do roka a v podstatě nikdo z nás neumí nijak přeborně tančit, ale právě pro tyhle příležitosti má většina z nás určitou míru tolerance a nepřeberné množství chuti se blejsknout. Někdo tak "sebestředný" jako já nejspíš nemůže pochopit člověka, co se tam nechce ani ukázat a už rozhodně nechce umět tančit. Tančit ani krásně ani nijak jinak.

Averzi vůči podobným "šaškárnám" mají ovšem téměř výhradně muži. Je to problém, který v jejich očích vlastně vůbec promblémem není, což je ten opravdový problém. Plesy by se, alespoň dle mého, měly brát podobně jako nákup v supermarketu. Taky to žádnej chlap zrovna nemiluje, ale jíst něco přece jenom musí. Výhodou plesu je v tomto ohledu minimálně to, že vás tam netaháme každou sobotu.

Prokrista.

Je samozřejmé, že ženy a muži mají různé názory na to, co ještě schůdné je, a co už není. Já si například myslím, že ples je schůdný naprosto s přehledem, stejně jako na něm povinné focení a také konverzace s lidmi, kterým za rohem pomluvím i ponožky. Na druhou stranu co se mého, a leckterého jiného partnera týče, plesy jsou s trochou štěstí a výdrže přetrpění-hodné. Osobně jsem byla nařčena z toho, že snad očekávám, že se nebude tvářit jako zanícenej vřed, což on teda jako bude tak ať se s tím srovnám. Taky bude celou dobu otrávenej ale teda jako to přežije abych pak neměla blbý kydy.

Dík.

Čumět se celej večer na někoho kdo se tváří jako posraná prdel většinou přispívá k vnitřnímu klidu a spokojenosti ženy. Díky, že se tak přemáháš.

Lidem, kteří se "přepínají" takovýmto způsobem, většinou úplně uniká jakékoliv kouzlo přemáhání se a na pole lásky (popřípadě kolegiality) nepřinášejí vlastně vůbec žádnou oběť, i když si myslí opak.

Za předpokladu, že by se přemáhal, bychom se nejspíš vůbec nedozvěděli o jeho vnitřním souboji, jako prdel by se tvářil za zavřenými dveřmi vod toalety a místo okatého skřípání zubů, by někoho decentně dusil pod stolem.

Takovéhle předem ohlášené přemáhání totiž není obětí, ale veřejnou demonstrací proti tomu, co sem si zas vymyslela.

A tak tedy, co váš názor? Opravdu jsou plesy trestuhodná šaráda?